Tandemová expedice, kterou podnikl Honza se svou sestřenicí Evou Navrátilovou. Na tandemu dojeli z Ostravy až za polární kruh a zpět. Celkem urazili téměř 7000 km a na cestě strávili 89 dní.

Tandem expedition which was done by Honza and his cousin Eva Navratilova. They cycled from Ostrava, Czech Republic to North Arctic Circle and back to Czech. They cycled alltoghether almost 7000 km and spent 89 days on road.

Honzův popis cesty:

Tandemová expedice za polární kruh byla prvním velkým počinem v mé cestovatelské kariéře. Dlouho jsem se poohlížel po někom, kdo by se mnou byl ochoten vyrazit na Nordkapp a zpátky. Bohužel ne a ne se někdo přihlásit, až má sestřenice Eva nadšeně přikývla. Na veletrhu GO v Brně jsme pak spatřili tandem. Slovo dalo slovo a já zkontaktoval pana Lednického z Tandemservisu a už to jelo. Po třech měsících horečných příprav, stavění kola a shánění sponzorů jsme stáli v Ostravě se čtyřmetrovým kolosem a čekali, co se z toho nakonec vyvrbí. První úlevu jsme zaznamenali, když se celkem více než čvrt tuny (včetně nás) dalo do pohybu. Pak už nezbylo než šlápnutí za šlápnutím uhánět na sever. Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko. Stovky kilometrů, desítky zážitků. Jeden z největších bylo nocování na polské eko farmě. Nedá se však zapomenout ani na rozpadlý vozík, několikeré cestování autem a pro Evu přímo osudové setkání s Holanďanem Sjaakem, který se s námi na svém lehocipedu toulal z polských Suwalek až do Finska. Celkem 25 dní. O Vánocích se pak přijel podívat za námi do Čech a ejhle, Eva a Sjaak jsou párem.

Z estonského Tallinnu jsme se do finských Helsinek přeplavili trajektem a zamířili k nejkrásnějšímu finskému hradu Savonnlina a největšímu dřevěnému kostelu na světě, který stojí ve vesnici Karimaki. A pak už jen an sever, na seveer, na seveeer. V půlce srpna, po téměř 50-ti dnech putování a skoro 3500 km jsme stáli na severním polárním kruhu kousek za Rovaniemi. Nejdříve jsme ale nevěřili svým očím. Malá oprýskaná cedulka nás hodně zklamala. Hromady obdivných a oslavných smsek nám však zvedly rapidně náladu a my to hned viděli jinak. Vždyť jsme to přece dokázali. Splnili jsme si sen. A co více si člověk může přát. Domů to ale ještě bylo více než 3000 kiloemtrů a skoro jeden a půl měsíce. I když už zpáteční cesta probíhala trošinku v duchu návratu, přesto jsme si ji hodně užili a potkali během ní spoustu zajímavých lidí. Hned po překročení to byla Karin, která nám doporučila sběr plechovek. Rozhodující tip, který nám ušetřil tisíce korun. Plechovky od nápojů a plastové láhve se totiž dají ve Švédsku vracet a za půl den se jich z kola dá v pohodě nasbírat za 150 českých korun, což nám bohatě stačilo na velmi slušné žití, které jsme si mohli dovolit spestřovat častými dvoulitrovými zmrzlinami a jinými pochoutkami. Není se proto co divit, že po návratu domů jsme měl váhový přebytek 4 a půl kilo oproti startu.

Ve Švédsku jsme celkem strávili 21 dní a v jeho jižní části jsme potkali Janneho Coraxe. Toto setkání bylo pro změnu velmi důležité a více méně také osudové pro mě, neb díky Jannemu jsme se podíval se švédskou expedicí do Číny a když jsem se pak vydal do švédska za svými kamarády stopem, přidala se ke mě Eliška, se kterou to od té doby táhnu nepřetržitě světem. Tomuto setkání tudíž můžete vděčit i za tento web, protože eh v adrese znamená samozřejmě Eliška a Honza.

V jihošvédském Helsingborgu nám připadalo, že už je to domů jen co by dup a Dánsko jsme zvládli za tři dny. Závěr celé expedice ale bohužel mírně pokazily tragické události v New Yorku, jejichž sílu jsme si uvědomili 14. září 2001 před americkou ambasádou v Berlíně. Z hlavníhoněmeckého města už to bylo na Moravu opravdu co by kamenem dohonil a naše tempo se začalo rapidně zrychlovat. Jak to pak vypadalo v jedné z prvních českých hospod kam nám přijeli naproti kamarádi a můj táta, to si raději ani nepřejte vidět. A to jsme pak ještě jeli 17 km hledat nocleh. Dohromady s 20-ti pivy v sobě!