Padesáti denní expedice na ležatém tandemu z Košic na ukrajinský poloostrov Krym a částečně i zpátky. Celou cestu jsme zakončovali na setkání lehokol v Uherském Brodě.

Our fifty days expedition from Košice, Slovakia to ukrainean penninsula Crimea by recumbent tandem. We finished the journey at the Czech Recumbent Meeting in Uhersky Brod.

Odjezd směr Košice
Jelikož se náš odjezd z různých důvodů stále odkládal, vyrazili jsme 24. července v brzkých ranních hodinách vlakem do Košic. Cesta uběhla vcelku rychle díky tomu, že jsme byli totálně unavení a celou jsme ji v podstatě propspali. Skládání kola a naložení brašen proběhlo rychle a kolem druhé odpolední už jsme prohlíželi krásy východoslovenské metropole. Po nutné zastávce v zahrádce na pivko a kafe jsme konečně zamířili směr jih, aby nás ještě ve městě zastihl parádní liják.

Konečně Ukrajina
Na hranice nám zbývalo asi 120 km a dorazili jsme tam o den a půl později. Čekali jsme bůh ví co, ale stačilo vyplnit formulář, párkrát nesmyslně přeparkovat náš rozměrný vehikl, počkat 2,5 hodiny a byli jsme na Ukrajině. Hurá. Zakarpatská byla fajn, jelikož jsme ji téměř celou projeli podél Tiszy a do kopců jsme se skoro ani nepodívali. Původně jsme chtěli i do Koločavy, ale po diskuzi s trempíky na hranicích a dvěma pražskými motorkáři jsme se rozhodli, že tuto téměř povinnost vynecháme. Prej tam nic není. Jenže pokud jste v Zakarpatské oblasti a chcete se podívat do zbytku Ukrajiny, ať děláte, co děláte, musíte přes Karpaty. Naštěstí silnice pomalu nabírá výšku a až poslední tři km pod Jablunickým průsmykem, který býval dříve přechodem mezi ČSR a Polskem, to začíná opravdu stoupat a z nás začíná lít.

První pauzy
Elišce nebylo moc dobře a tak si dáváme druhý den vynucené volno. O den později makáme jak šrouby a dáváme 101 km, což je rekord celého výletu. Odnáší to prozměnu Honza úžehem. Takže stojíme další dva dny. Pořád vedro, vedro, vedro. Přiblížili jsme se k Dněstru, který je hluboce zařezán do okolní krajiny. To způsobuje, že okolní krajina je dokonale zvlněná, na což nás připravuje slovenský cyklista Miro, kterého potkáváme kousek za Chotyní, a se kterým kempujeme jednu noc. Vracel se z Oďesy. Tákže n-a-h-o-r-u, dólů, n-a-h-o-r-u, dólů. Pokaždé tak 100 výškových metrů se 100% jistotou, že se zhup bude opakovat. Žádná rovinka, nic mírného. Až když se začínáme zhruba po třech dnech od Dněstru vzdalovat, krajina lepší. V Prevomajsku jsme ochutnali ukrajinskou hlavní silnici a od té doby vymetáme jednu vedlejšku za druhou. Navíc se nám podělaly všechny duše a i pláště trpí, takže lepíme třeba i pětkrát denně. Oběma nám z toho jde hlava kolem a občas se nám chce i brečet a jet domů. Těžko popisovat, kdo nezažil, nepochopí.

Vysněný Krym
Po mnoha a mnoha dnech a mnoha a mnoha kilometrech jsme konečně dorazili na Krym. Jenže jeho severní část jsou samé stepi, takže raději stopujeme a posouváme se Kamazem o 80 km do Simferopolu. Už vím proč tyhle ruské náklaďáky vyhrávají Dakar. Půlku cesty jsme totiž letěli a to jsme jeli jen 60-80 po hlavní silnici! Jednoduše ďura na ďuře. V Simferopolu se na nás usmálo štěstí a my můžeme přespat u kamaráda, kterého jsme našli přes server hospitalityclub.org. Necháváme u něj vozík a vydáváme se jen s kolem do Bachčysaraje. Vlakem. Prohlížíme chánův palác, monastýr a město ve skále Čufut Kale a vydáváme se už po ose vzhůru do krymských hor. Prohlížíme naprosto obyčejný Balšoj kaňon a šlapeme 25 km do kopce až na planinu Ai – Petri ve výšce cca 1200 metrů. Čeká nás dvacetikilometrový sjezd až k moři do Jalty, kterou vidíme hluboko pod sebou. Tají se nám dech, zrychluje tep, žhaví brzdy, omdlévají prsty od brždění a desítky serpentýn mizí za námi. Spíme před Jaltou.

Turistická Jalta
Jalta je krásná a i koupání na jejím nábřeží bylo fantastické. Zato výjezd z ní a hledání noclehu stálo zato. Nakonec spíme bez stanu ve svahu mezi keři někde nad Simízem. Hrůza. Už od Bachčysaraje nepočítáme ujeté kilometry ale nastoupané a zklesané metry. Hlavní silnice vede zhruba 200 metrů nad hladinou. Takže chcete se okoupat? Fuk dolů. Cítíte se čistě i když trochu od soli? Nevadí těch dvě stě metrů nahoru Vás určitě opět totálně sleje potem. Zvláště v tom vedru. No a když se vám líbí kostel dalších 150 metrů výš, tak je třeba šlapat. No a to sedlo 100 metrů nad námi už je jen kousek, že?! Proč se nám ten Foros zdá tak malý? Vždyť, když jsme se tam před 3 hodinami koupali, tak to bylo docela velké městečko. Není to tím, že jsme už zase o 500 metrů výš? Je!

Trolejbusem na Četradag
V Sevastopolu nakupujeme trička ruských námořníků a vlakem mydlíme zpátky do Simferopolu. Tam trávíme den prohlídkou města a hlavně trhu, nakupujeme dárky a druhý den vyrážíme místenkovým! trolejbusem po trase nejdelší trolejbusové linky světa (Simferopol – Jalta cca 90 km) do nejvyššího místa s trolejbusovou dopravou na světě (přes 700 metrů nad mořem). To vše samozřejmě českým trolejbusem. Pak už stačí jen hoďku a půl makat pěšky do kopce a stojíme na planině Četra – Dag, která je známá svými krasovými útvary. Procházka celkem měří asi 15 km a opravdu stojí za to. Do Simferopolu se pak vezeme stopem s mladými ruskými turisty. Druhý den pitváme kolo téměř do posledního šroubečku, vytváříme z něj sarkofág, z báglů tvoříme tři mrtvé tety a vyrážíme žigulíkem na nádraží a vlakem do Kyjeva. Tam čekáme 5 hodin a dalším pojezdem pak opět 17 hodin do Užhorodu. Celkem nás tento transport stál pro oba i kolo a na lehátku (jinak to ani nejde) 800 korun českých. Asi se nebudete divit, když řeknu, že vzdálenost 8krát kratší z Michalovec do Zvolena a bez lehátka stála stejně Pak už jen Spišské vrchy, návštěva cyklisty Miry v Hlohovci a Bílé Krapaty. Celou naši pouť zakončujeme setkáním lehokol v Uherském Brodě 10.září 2005.

Till Carpathians
We started from Ostrava by train to Košice in Slovakia Republic. After 1,5 day of riding we cross the borders with Ukraine and than follows the river Tisza to Crpathian mountains. This part of Ukraine is very nice and it was also part of Czech and Slovak Republic in early thirties. Also the Jablunitsky pass in Carpathian was border point between our state and Poland. Nowadays it is just place where Zakarpaska region change to Cernivska region.

So called rest of Ukraine
The rest of Ukraine between Crapathians and Crimea is not so nice. Sometimes very hilly, sometimes with very bad roads. Almost impossible to use main roead because its quality is very bad and cyclists don´t mean anything for drivers. Cyclist usualy use stony paths which follows the main roads. Due this reason we used small roads very often and it made our speed very slow and whole journey took much more time than we suposed. Also tires which we had as quality as possible didn´t alive such bad conditions and for explain we demaged front tire after 1000 kilometers! Normaly it can alive more tha 3000!

Crimea penninsula
Crimea is really beutiful part of the world. In fact the south part of it. The north part is covered just by dried boring flatlands. Because we didn´t want to lose time there we use hitchiking to get to Simferopol. It was funny and very fast by typical Russian truck Kamaz. Than we left the trailer in our friend´s garage and the rest of Criema we explored only by bike and sometimes by train. Especialy mountains are spectacular. The Chan´s palace in Bachtschysaray or the town in the rocks Čufut Kale. Jalta is too touristic and also all villages on the south coast are overcrowded by tourists. We ended our trip in Sevastopol. From there we went by train to Simferopol and than also by train to Uzgorod which is on the border between Ukraine and Slovakia. The rest to Czech mostly by bike.